Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Nemoci varlete - co prozradí histologie varlete

Co prozradí histologie varlete

Histologie určí, o jaký typ bujení se jedná. Varlata mohou být postižena celou řadou nádorů, které se liší od sebe původem (z jakých buněk vznikly), stupněm diferenciace, biologickým chováním a podobně. Obdobný problém nacházíme i u problematiky nádorů vaječníků. Velkou skupinu nádorů varlat tvoří nádory ze zárodečných buněk – takzvané germinální nádory. Každý rok je v České republice diagnostikováno okolo 400 případů onemocnění germinálními nádory.

Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí nádory na několik skupin: hlavní skupinou jsou už zmíněné germinální nádory, dále jsou to gonadostromální nádory, různé nádory (karcinoid), lymfomy a plazmocytom varlete.

Germinální nádory tvoří 90 % všech nádorů varlat. Většina germinálních nádorů jsou nádory maligní. Nejčastějším typem germinálního nádoru je takzvaný seminom. Seminom varlete představuje zhruba 50 % všech germinálních nádorů. Zjistilo se, že germinální nádory mají společný prekurzor (tedy buňky, ze kterých vycházejí).

Základní formou seminomu je seminom klasický. Klasický seminom může mít dvě varianty: seminom s vysokým mitotickým obratem a trofoblastový seminom. Seminom se vyskytuje téměř výhradně v dospělosti, kdy největší výskyt je u mužů ve věku okolo 40 let. Další faktem je to, že jeho výskyt neustále stoupá. Nádor se projevuje především zvětšením varlete. Varle může být až mnohonásobně větší. Nádor postihuje celé varle, dlouho roste pouze v něm, až později prorůstá do nadvarlete a šourku.

Spermatocytární seminom je samostatnou kapitolou, protože se mnoha vlastnostmi liší od klasického seminomu. Nikdy se nevyskytuje mimo varle. Dalším specifikem spermatocytárního seminomu je to, že může postihovat i druhé varle. Tento seminom postihuje až starší muže (okolo 55 let).

Neseminomová skupina germinálních nádorů je tvořena především embryonálním karcinomem, nádorem ze žloutkového váčku (yolk sac tumor), choriokarcinomem a skupinou takzvaných teratomů.

Velký význam při léčbě testikulárních nádorů s maligním chováním má chirurgická léčba. Provádí se odstranění varlete (orchiektomie), a to ingvinálním (tříselným) přístupem. Tento výkon má jak diagnostickou, tak léčebnou hodnotu. Používá se ve všech stadiích testikulárních nádorů. Vyjmuté varle se stane zdrojem preparátů pro histopatologické vyšetření, které významně zpřesní a uzavře konečnou diagnózu. Odstraňování (disekce) uzlin za břišní dutinou je jednou z variant léčby u časných neseminomových nádorů. Problémem je, že tato léčba je zatížena vznikem takových komplikací, jako jsou poruchy erekce a ejakulace. Z těchto důvodů se od této léčby opouští a je nahrazována chemoterapií či taktikou intenzivního sledování. Radioterapie (ozařování) se používá u seminomu jako pooperační ozáření pánevních uzlin a uzlin okolo aorty. Maximální dávka je 25 Gy. Pokud se najdou zvětšené uzliny za břišní dutinou (retroperitoneum), zvyšuje se celková dávka na 35 Gy. Chemoterapie, která se zavedla do léčby seminomů, znamenala velký průlom. Prognóza onemocnění se výrazně zlepšila například zavedením cisplatiny do léčebné praxe. I u forem, které se rozšířily do těla, je tak šance trvalého vyléčení až u 75 % pacientů. Šance přežít se snižuje při přítomnosti nepříznivých prognostických faktorů, kterými jsou málo diferencované nádory (horší prognózou je přítomnost embryonálnímu karcinomu).

Bolest varlete – i když se později zjistí, že se o nic závažného nejedná – by měla pacienta vést přímo do ordinace praktického lékaře, který dotyčného pošle na urologii. I při jakékoliv změně varlete je vhodné navštívit lékaře, aby se vyloučil maligní proces.

Zdroj: Nemoci varlete
Zveřejněno: 22.6.2016



SiteMAP