Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Ucho - polokruhovitý kanálek

Polokruhovitý kanálek

Polokruhovité kanálky (canales semicirculares) jsou kostěné kanálky v labyrintu vnitřního ucha obratlovců. V dobách vzniku obratlovců prošly bouřlivou evoluční historií: sliznatky mají pouze jeden polokruhovitý kanálek, mihule mají dva a ostatní obratlovci tři. Tyto tři struktury jsou pak orientovány přibližně ve třech rovinách prostoru. Uvnitř jsou duté, vyplněné endolymfou, která se při sebemenším pohybu (přesněji při úhlovém zrychlení) uvádí do pohybu a dráždí smyslové orgány, takzvané ampulární kristy. Polokruhovité kanálky jsou díky této vlastnosti důležitou součástí vestibulárního orgánu.

U člověka tedy rozlišujeme tyto tři polokruhovité kanálky:

Na začátku každého z polokruhovitých kanálků je lahvicovitá rozšířenina, takzvaná ampula (ampulla ossea). Odtud vybíhá vlastní tělo kanálku, načež se každý kanálek polokruhovitě stáčí a ústí zpět do vejčitého váčku vestibula. V kanálcích se nachází membránový labyrint tvořený blanami. Mezi blánami a kostí kanálku se nachází perilymfa, uvnitř systému blan je endolymfa. Vlastní vnímání rovnováhy se odehrává v ampulách každého polokruhovitého kanálku: jsou zde takzvané kristy, které se skládají především z vláskových buněk. Kolem kristy je bohatý obal z mukopolysacharidů, takzvaná kupola. Když se hlava začne otáčet či jinak hýbat, endolymfa se dá do pohybu. Kupola se při pohybu okolní endolymfy vychyluje do stran a podrážděné vláskové buňky na to (při určitém konkrétním směru pohybu) reagují změnou membránového potenciálu, tedy takzvanou depolarizací. Tato reakce se přenáší na přiléhající bipolární buňky sluchově rovnovážného nervu a ten informace převádí do mozku.

Zde můžete vidět, jak vypadá polokruhový kanálek.

Zdroj: Ucho
Zveřejněno: 4.10.2016



SiteMAP