Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Aerobní a anaerobní cvičení - tepová frekvence při aerobním cvičení

Tepová frekvence při aerobním cvičení

Tepová frekvence je poměrně spolehlivý ukazatel intenzity cvičení a lze podle ní trénink efektivně řídit. Intenzita cvičení totiž určuje, v jakém tréninkovém pásmu se pohybujeme, a to je třeba přizpůsobovat stanoveným cílům, typu tréninku i aktuálnímu stavu. Výhodou tepové frekvence je, že se dá velmi jednoduše měřit, ať už za pomoci sporttesteru, jenž je v případě veslařského trenažéru integrovaný v jeho monitoru, anebo i odečtem tepu na zápěstí. Při stanovování úrovní tepu pro jednotlivá tréninková pásma je třeba počítat s tím, že hodnoty tepové frekvence jsou individuální, mění se s věkem a kromě kondice závisí také na mnoha dalších faktorech. Pro rekreační sport je dostačující metodou určení správné tepové frekvence pro konkrétní cvičení níže uvedený výpočet, pro kohokoliv, kdo to myslí s tréninkem vážněji, případně má jakékoliv pochybnosti o svém zdravotním stavu, doporučujeme absolvovat vyšetření ve sportovní laboratoři (například www.utl.lf1.cuni.cz, www.casri.cz aj.). Na jeho základě určí lékař Vaši maximální a klidovou tepovou frekvenci, ideální tréninkový tepový rozsah, zhodnotí vaši kondici atd.

Výchozí hodnotou pro výpočet tréninkových pásem je maximální srdeční frekvence. Tradičně se (se všemi oprávněnými výhradami k nepřesnosti této metody) počítá jako 220 – věk nebo v mírně upravené podobě jako 214 – (0,8 x věk) u mužů a 209 – (0,9 x věk) u žen (odchylka od skutečných hodnot ale může dosahovat až 10 tepů za minutu). Takto vypočítaná hodnota je maximální počet úderů srdečního svalu za minutu, kterého můžete v průběhu tréninku dosáhnout bez zdravotních rizik. Nejjednodušší dělení cvičení podle jeho intenzity je právě na aerobní a anaerobní. Aerobní je považováno na nejvýznamnější složku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy). Mezi typické aerobní cvičení patří vytrvalostní běh, plavání, aj. – již byly zmíněny – zkrátka všechny sporty, které trvají delší dobu než 15 minut a probíhají za dostatečného přísunu kyslíku ke svalům. Obvyklé rozmezí je mezi 60–80 % MTF. Mezi 80–85 % MTF se nachází hranice, kdy již organismus není schopen dodávat potřebné množství kyslíku k aktivním svalovým partiím – mluvíme o anaerobním prahu. Cvičení těsně pod jeho úrovní je nejúčinnější pro zvyšování kondice. Nad touto hranicí má cvičení charakter anaerobní, kdy organismus pracuje na kyslíkový dluh a zvyšuje se koncentrace laktátu (kyseliny mléčné) v krvi. Takovou intenzitu není možné udržet po delší dobu, zhruba do dvou minut, poté musí následovat odpočinek, a cvičení má proto charakter intervalového tréninku.

Zdroj: Aerobní a anaerobní cvičení
Zveřejněno: 1.5.2014



SiteMAP